Nová doba – nový život

Muzeum luhačovického Zálesí připravilo na rok 2021 výstavu o jedinečné meziválečné architektuře v Luhačovicích nazvanou Nová doba – nový život, kde samozřejmě funkcionalistická Bílá čtvrť v čele s Radunem nesmí chybět.

Je to vlastně repríza velmi úspěšné výstavy autorky Mgr. Ladislavy Horňákové, kterou realizovala Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně k příležitosti 100. výročí vzniku republiky před 3 lety. Vernisáž naplánovaná na 28. ledna 2021 se vhledem k situaci neuskutečnila, ale výstava bude otevřena veřejnosti okamžitě po zrušení omezení.

Výstava seznamuje s výjimečným luhačovickým architektonickým děním v meziválečné éře. Pro Luhačovice byly z hlediska vzniku architektonických památek v minulém století stěžejní dvě období. První můžeme datovat od roku 1902 do počátku první světové války, kdy se zde plně rozvíjela secese, reprezentovaná svébytným stylem Dušana Jurkoviče a Emila Králíka. Druhé významné období spadá do 20. a 30. let, kdy byla v Luhačovicích předními českými architekty realizována řada významných staveb. Mimo jiné byly postaveny penziony v Bílé čtvrti od Bohuslava Fuchse, plovárna, pošta od Ladislava Machoně, pavilon Ottovky, tenisový pavilon a Inhalatorium od Josefa Skřivánka, lázeňská mlékárna (nyní Divadelní restaurace) od Miloslava Kopřivy, ředitelství lázní od Emila Králíka, Společenský dům od Františka Roitha, sokolovna atd. Ve válečném období vyprojektoval Oskar Poříska lázeňskou kolonádu, pavilon Vincentky a navazující budovy Vyšetřovacího a výzkumného ústavu. Tato moderní meziválečná architektura lázeňské místo radikálně změnila. Prezentované lázeňské realizace patří ke kulturnímu dědictví nejen našeho kraje, ale i celorepublikového kontextu.