Marcel Hubáček
slavnostní vernisáž výstavy v úterý 15. listopadu v 17.00 hodin, vstup volný
Příznačný název výstavy obrazů olomouckého rodáka Marcela Hubáčka (1964) „Vidím, a proto musím malovat“ symbolizuje jeho dar vidět a posléze dotvořit ve všem a ze všeho umělecké dílo. Svou inspiraci nachází uprostřed přírody, na Želechovických pasekách, kde bydlí a kde se cítí být šťastný. Spojení s přírodou se pro něj stalo nutností, která mu dává tvořivou i léčebnou sílu. Je to ale také prostor jeho neskonalé svobody a volnosti. Marcel Hubáček svými obrazy poukazuje nejen na vzájemné ovlivňování člověka a přírody, ale také na naléhavou osudovost mezilidských vztahů, zrcadlících v celém našem počínání. Čisté linie interiéru památkově chráněné funkcionalistické vily nechávají Hubáčkovy obrazy vyniknout a zároveň dotvářejí při jejich prohlídce jedinečný umělecký zážitek.
Marcel Hubáček (*1964 v Olomouci)
Bydlím na samotě u lesa. A to doslova a do písmene. Ateliér mám na Želechovických pasekách. Je to přesně to co potřebuji pro svou práci. Klid uprostřed přírody… Hodně jsem cestoval. Ťan-Šan, Kavkaz , Altaj, Karibik, Venezuela. V Indii Jsem strávil nějaký čas ve třech klášterech a meditačních centrech. Rok jsem studoval v Anglii na Durham university kresbu a malbu. A od roku 1999 do roku 2001 v Americe na Naropa university v Boulderu Visual art a traditional eastern art. Školu založil Trungpa Rinpoche, tibetský učenec a meditační mistr ,který prchl z Tibetu po čínské okupaci. Je to institut který spojuje kontemplativní studium se studiem západní a východní filosofie,umění a psychologie. Naropa vychází z principů university Nalanda – největšího střediska buddhistické vzdělanosti, které vzkvétalo v Indii od 5.- 12.století. Nalanda byla známá svým spojením intelektu a intuice a atmosférou vzájemného porozumění a respektu mezi různými kontemplativními tradicemi. Zde jsem kromě klasických uměleckých disciplín studoval i ty tradiční východní. Např. kaligrafii, thangka painting, tai-chi ,výrobu tradiční keramiky, meditační techniky, apod. Tady jsem také potkal učitele, kteří mne hluboce ovlivnili. Jedním ze způsobů jak dosáhnout vnitřního klidu je pro mne malování a tvorba plastik a soch. Malovat jsem začal z vnitřní potřeby, ale není to spalující touha bez které nelze žít. Je to spíš vytváření vnitřního paralelního světa zbaveného dnešního chaosu. Nepovažuji se za pravého umělce, ale spíše za jakéhosi pozorovatele a sběrače. Obrazy a plastiky dělám z nalezených kousků dřev, kamenů, želez, ptačích per,… Mohu strávit šťastné hodiny hledáním zapomenutých věcí, které jakoby na mne křičely, že chtějí být znovu nebo poprvé nalezeny. Doma mám hromady takových nalezenců, kteří čekají na svůj čas. Každý kousek má svou vlastní historii a původ. Každý kousek má svůj vlastní příběh. A když pozorně naslouchám, mohu se stát součástí příběhu a něco společně vytvoříme. Je důležité jak pozorně naslouchám, protože každý den může být příběh jiný. A potom ten příběh nebo jen vjem, pocit, skládám do obrazů. Snažím se být jen jakýmsi prostředníkem procesu tvorby. Jsem jen divák který pozoruje vznik něčeho nového a v určité chvíli řekne: „Dost, teď je to hotovo.“ Je to určitý druh meditace. Nechci dělat umění pro umění, co mě zajímá je samotný proces tvorby, který by se měl stát cílem a způsobem naplnění. Protože nemám pocit, že jsem „já“ něco vytvořil, tak „své“ věci nepodepisuji. Otisknu kamenné razítko se starým čínským symbolem modlitby.
Příznačný název výstavy obrazů olomouckého rodáka Marcela Hubáčka (1964) „Vidím, a proto musím malovat“ symbolizuje jeho dar vidět a posléze dotvořit ve všem a ze všeho umělecké dílo. Svou inspiraci nachází uprostřed přírody, na Želechovických pasekách, kde bydlí a kde se cítí být šťastný. Spojení s přírodou se pro něj stalo nutností, která mu dává tvořivou i léčebnou sílu. Je to ale také prostor jeho neskonalé svobody a volnosti. Marcel Hubáček svými obrazy poukazuje nejen na vzájemné ovlivňování člověka a přírody, ale také na naléhavou osudovost mezilidských vztahů, zrcadlících v celém našem počínání. Čisté linie interiéru památkově chráněné funkcionalistické vily nechávají Hubáčkovy obrazy vyniknout a zároveň dotvářejí při jejich prohlídce jedinečný umělecký zážitek.
